Výstup na sopku Bromo a pohled do pekelné brány
Jedním z okolních ostrovů kolem Bali je ostrov Jáva. Jedno z nejkrásnějších míst, které Jáva ukrývá je sopka Bromo. Z Bali je to sice trochu delší cesta, ale i těch 14 hodin cesty za ten pohled stálo.
Sopka Bromo, Autor Edwind Chayono Kusuma – Vlastní práce, CC BY-SA 4.0, Link
Cesta na sopku Bromo na Jávě se dá uskutečnit několika způsoby:
- Výlet autobusem/cestovkou, např. CK Go2, cena 4 980 korun za osobu.
- Třídenní výlet s řidičem na Bromo + Kawan Ijen, cena 5 mil. rupií (9000 korun) za auto.
- Výlet na vlastním (zapůjčeném) skútru. Na trajekt vás se zapůjčeným skútrem nepustí, bude muset zůstat zaparkovaný u přístavu Gilimanuk, odkud trajekt vyjíždí. Na Jávě si pak můžete zapůjčit další skútr, ale doprava je tu jen pro odvážné.
Počítej smrti
Připadá vám Bali jako neorganizovaný chaos, kde si každý jezdí, jak chce? Doprava na Jávě je mnohem horší. Zvolte raději několikadenní výlet s řidičem a kochejte se okolím v klidu. Když jsme jeli na Jávu s naším řidičem, hráli jsme hru „Počítej smrti.“ Bod byl vždy za to, když se proti nám v protisměru řítil náklaďák či autobus a jen problikával, aby dal najevo, že opravdu nebude zastavovat. Náš řidič se protijedoucímu vražednému kolosu vždy obratně vyhnul, místní jsou na takové řízení zvyklí.
Cena za řidiče a třídenní výlet na Jávu (pokud chcete zvládnout Bromo i Kawan Ijen) se pohybuje okolo 5.000.000 IDR pro čtyřčlennou výpravu.
Ubytování není tak dostupné jako na Bali aneb sedřeme z turistů co se dá
Tma nám šlape na paty a dorazili jsme k sopce Bromo. Na Bali jsme nikdy neobjednávali ubytování předem. Ubytování na Bali má většinou „slevu za úsměv“. Na ostrově Jáva to s ubytováním tak jednoduché není. Po několikahodinové cestě bychom vzali každé ubytování, které je čisté a můžeme se tam vyspat a osprchovat. Nečekali jsme, že tyto tři podmínky dohromady se budou hledat jako jehlu v kupce sena.
Nejdříve jsme vyrazili do hotelu doporučeného řidičem Cafe Lava Hostel. Abychom to neměli tak snadné, samozřejmě měli plno. Dobře, ještě je tu jeden větší hotel, kde by to mohlo být lepší. Cemara Indah Hotel na vás bude působit nádherně, pokud zůstanete stát před hlavními dveřmi. Výhled z venkovního posezení je kouzelný, vidíte přímo sopku Bromo i „měsíční krajinu“, která se rozpíná, kam oko dohlédne. Na recepci nám nabídli pokoj, ve kterém jsou dvě manželské postele. Skvělé, tak se na těch pár hodin před výstupem vyspíme. Kdepak, tento pokoj je pouze pro dva. Dvě manželské postele asi očekávají 250kg řidiče kamionu, protože bychom se tam krásně vyspali všichni.
Důvod, proč musíme mít dva pokoje byl jednoduchý. Cena za jeden pokoj byla 500.000 IDR (v přepočtu 1 000 Kč) a je přece lepší mít obsazené dva pokoje za takto přepálenou cenu, samozřejmě. Po hodině se nám daří usmlouvat zoufalou slevu 50.000 (v přepočtu 100 Kč) a těšíme se na sprchu, která měla být údajně i s teplou vodou a na čistou postel. Ani jedno nás ovšem nečeká. Ze sprchy tekla jen studená, aspoň prvních 10 minut po zapnutí vody a na postel jsem se bála lehnout, aby mě něco nekouslo. Mezi tolik skvrn na povlečení by se totiž schovala i žirafa.
Únava vítězí nad pocitem oškubání a pokoje bereme. Jediným bonusem byl klasický záchod, na který jsme zvyklí z domova. Za celou cestu jsme totiž na Jávě potkali jen turecké záchody se stylovou naběračkou místo toaletního papírů. Člověk dokáže pak ocenit i maličkosti.
Naše rozčilení je podpořeno i v hotelové restauraci. Když u třetí objednávky řekli mé oblíbené: „ou sorry finish“ zjišťujeme, že než vyjmenovat celé menu, bude jednodušší se zeptat, co vůbec v té kuchyni mají k dispozici. Končíme u vajíčkové omelety a „nudlové polévky“ aneb hodím tam nudlovku z pytlíku a koření.
Jedinou pozitivní věc jsme našli v nádherném výhledu:
Jdeme spát, za tři hodiny nás čeká to krásné, východ slunce a výstup na sopku Bromo.
Džípem na východ slunce
Ručička na hodinách se přesune na 2 hodiny ráno a můžeme vyrazit. U hotelu nás čeká jeep, který nás vyveze na protější kopec, abychom viděli východ slunce nad sopkou. Můžete vyrazit i pěšky, ovšem protože nás čeká ještě druhá sopka, zvolíme raději cestu v jeepu. Řádně vytřepaní a omlácení z cesty asi po hodině vysedáme. Ani nedošlápnu nohou na zem a už je u nás asi deset místních se skútry, jestli nechceme ten zbytek cesty odvézt. Odmítáme, protože 100 metrů ještě zvládneme ujít.
Jsme tady a slunce začíná odhalovat nádherné představení za oponou noci. Nekoukejte se za sebe, tam uvidíte jen stovku turistů, kteří se snaží zachytit to nejlepší selfí. Koukejte se před sebe, obloha začne hrát mnoha barvami. Na běžný foťák na mobilu vše nezachytíte tak, jak to opravdu vypadá. Proto doporučuji si obrázek uschovat především v hlavě.
Pomalu se začíná pod svitem slunce odhalovat sopka Bromo a měsíční krajina. Vidíte oblak kouře, který stoupá z jícnu této přírodní pece.
Jak slunce vykoukne úplně, doporučuji se začít přesouvat zpět dolů. Budete mít možnost se na Bromo vyškrábat mezi prvními a vychutnáte si tu nádheru a klid.
Na sopku Bromo můžete na koni nebo pěšky
Sjíždíme blíž k sopce a za námi jedou místní na koních. Připadám si jak na divokém západě, ovšem jde opět jen o „odvoz“ na sopku. Podle nich nejspíš nechcete při výšlapu na sopku vůbec chodit, takže vás za vysokou cenu asi 500.000 IDR vyvezou na ponících ke kráteru. Zbytečné. Namazat kolena a jdeme na to. Procházíte po rozlehlém poli ze sopečného popele a okolí vypadá pustě, ale přeci jen krásně. Nikde ještě nejsou turisté, takže jste tu jen vy a sopka. Nenápadný kráter tak na první pohled nevypadá, ale čím víc se blížíte, tím víc o sobě sopka dává vědět hlasitým hučením.
Pod kráterem vás čeká ještě jedno překvapení. Musíte zdolat 252 schodů, abyste mohli spatřit jednu z nejkrásnějších podívaných svého života. Stojíte na okraji kráteru a díváte se přímo do jícnu sopky. Z této brány do pekla vychází hustý kouř a sopka dělá hluk jako projíždějící vlak.
Asi každému z nás proběhne hlavou myšlenka: „Co kdyby to bouchlo?“. Jednoduše vůbec nic. Pokud by sopka chtěla bez upozornění bouchnout, dost daleko stejně neutečete a rozhodně by to byla jedinečná podívaná. Protože stojíte na okraji sopky, musíte se podle toho i chovat. Nejste v ČR, tedy nemáte zde zábradlí a cedulku s nápisem „Nebezpečí pádu do sopky“. Zde by mohla být jiná cedulka: „Nepřemýšlíš, spadneš do jícnu sopky a už není co řešit.“
Kráter sopky se dá obejít, je potřeba jen myslet na to, že povrch, po kterém kráčíte není stabilní a sesouvá se, proto nechoďte na vnitřní stranu kráteru. Myslíte, že to ještě nikoho nenapadlo? Ale napadlo! Takže opatrně.
Vracíme se pomalu na hotel a sledujeme hlouček turistů, který už konečně dokončil své selfí a spolu s dalšími 70 lidmi se škrábe na vrchol. My se chystáme na snídani a pomalu vyrážíme na další sopku, čeká nás Kawah Ijen, o tom píšu v dalším článku.
Kde je sopečné pohoří Bromo? Mapa
Uloženo dne 20.6.2017.
Rubrika Výlety.
Komentářů: 0.
